Hano,

za léta, co se spolu soudíme o péči o Káju, jsme už tomuto sporu oba obětovali dost času i peněz. Tento čas i peníze jsme mohli místo toho věnovat Kájovi... Snažím se ale ve všem špatném hledat i dobré. Mne aspoň tento spor hodně posunul - přivedl mne k problematice porozvodové výchovy, poznal jsem ji a začal pomáhat dětem, aby jim zůstávala péče obou rodičů. Myslím, že se mi i podařilo napomoci situaci u nás trochu změnit k lepšímu. Mám z toho upřímnou radost a budu v tom pokračovat. Nevím, jestli i pro tebe měl náš spor nějaký podobný přínos.

Podstatou sporu mezi námi je, že ty chceš mít Káju pouze ve své výlučné výchově, zatímco já mu chci zachovat péči obou rodičů. Snad už jsi za ta léta pochopila, že nenechám Káju připravit o tátovu péči. Pokud tedy budeš stále prosazovat pouze svou výchovu a soudy tě v tom budou podporovat, můžeme se klidně soudit, i opakovaně, dalších deset let. Bude to znamenat další čas a peníze. Ale budu mít čisté svědomí v tom, že jsem se nevzdal vlastního dítěte a neodešel dobrovolně do ústraní v jeho životě, jak by sis možná přála.

Samozřejmě, že se můžeme domluvit a všechny spory ukončit. Upřímně, po dosavadních zkušenostech, ti moc nevěřím v tom, že bys přistoupila na nějakou vyváženou dohodu (a na nevyváženou zase nepřistoupím já). Ale chci mít opět čisté svědomí v tom, že jsem se o to pokusil, a mimo jiné chci také v soudním řízení dokumentovat přístup obou stran k dohodě.

Navrhuji proto jednu z těchto variant řešení:

1. Střídání v péči po týdnu

Tato varianta by byla nejvyváženější. Oba bychom se o Káju starali stejný čas, ve všední dny i o víkendech. Bohužel je však situace komplikovaná tím, že Kája musí chodit do školy a ty ses odstěhovala poměrně daleko. Aby jeden z nás dovážel Káju každý den 170 km do školy, to by bylo velmi složité, a střídání dvou škol po týdnu pro něj také není moc dobré. Snad by řešením mohlo být, aby Kája měl ob týden domácí výuku (pokud by to škola umožnila).

Situace by ovšem byla řešitelná jednoduše, pokud by ses vrátila do Prahy, do svého vlastního bytu, a našla si v Praze zaměstnání. Jsou zde finančně mnohem zajímavější pracovní místa, než jaké máš nyní (takové jsi tu i předtím měla). Pak by rozdělení péče o Káju bylo v zásadě bezproblémové.

2. Střídání všední dny – víkendy

Stejně jako nevěřím tvé ochotě vyváženě se dohodnout, už vůbec nevěřím tomu, že bys pro Káju byla ochotna opustit svou matku v Kynšperku. Soustředím se proto více na variantu, která by umožnila péči nás obou při zachování různých bydlišť. Není to varianta nijak neobvyklá – řada dětí přes týden chodí ve městě do školy a víkendy tráví na venkově na chalupě.

Kája by tak mohl být od neděle večer do pátku odpoledne u mě, navštěvovat zde kvalitní školu, a všechny víkendy trávit u tebe. Čas, který by takto strávil s námi oběma, by přitom byl v zásadě stejný – jestliže by byl o všedních dnech se mnou - mimo čas výuky a spánku - asi tak 5 hodin denně, celkem tedy 25 hodin týdně, stejný čas byste spolu strávili za pouhé dva víkendové dny (také mimo čas spánku).

Možná se ptáš, proč by to nešlo obráceně. Samozřejmě, že šlo. A pro mě by to bylo výrazně jednodušší. Nemusel bych Káju vozit do školy, zajišťovat mu věci na výuku a na kroužky, připravovat mu 5 dní v týdnu snídaně a svačiny, atd. Mohli bychom se o víkendech pouze bavit a neřešit tolik povinnosti.

Přišlo by mi ale škoda pro další rozvoj Káji, aby nemohl využít možnost výrazně lepšího vzdělání, kterou tu má. Ve škole v Kynšperku se při matematice nudí a celou třídu stahují dolů spolužáci inteligenčně i sociálně slabí. Proto jsem ochoten vzít na sebe těžší díl výchovy a obětovat tomu i všechny společné víkendy, které by Kája naopak mohl trávit s tebou, se svými bratranci a dalšími příbuznými na venkově. Kája by tu měl v týdnu i kvalitnější zdravotní péči, což se ukázalo například při řešení jeho první operace kýly.

Ani Kája nevěří tomu, že bys byla ochotná se kvůli němu vrátit do Prahy (i když by si to přál). Proto je toto střídání všedních dní a víkendů varianta, kterou by preferoval i on. Říkal to ve své výpovědi u soudu a uvádí to i ve svém dopise (viz příloha). A pokud bys mě náhodou chtěla obviňovat z toho, že jsem dopis Kájovi nadiktoval, přikládám i nahrávku s jeho hlasovým vzkazem tobě (tak rychle, jak to říká, číst zatím opravdu neumí):

„Mámo, já chci být ve všední dny v Praze a v Kynšperku chci být o víkendu a táta by pro mě jezdil z Kynšperka do Prahy a ty bys pro mě jezdila z Prahy do Kynšperka a o prázdninách to chci po deseti dnech.“

Odpověď matky

Aleši,

I já chci mít čisté svědomí v tom, že jsem se Káji nevzdala, a pokud bude v mé péči, nestane se z něho takový sobec, jako jsi ty. Chci, aby byl Kája v budoucnu šťastný člověk, a to ty nejsi. Píšeš pouze o Kájovi, skutečnost je taková, že máš děti dvě, ale i tvá druhá partnerka tě opustila. Pokud se nechceš na nikoho citově vázat, do svého bytu, kde pobývá i Kája, si vodíš jiné ženy, a dokonce si dovolíš ohrozit pohlavní chorobou svou těhotnou přítelkyni, nejsi pro Káju vzor dokonalého otce, ani vhodný partner pro jakoukoliv ženu. Tvé morální a mravní chování je v rozporu s tím, co veřejně hlásáš, jak vystupuješ. Není ti trapné motat hlavu jak nezletilým slečnám, tak vdaným ženám.  Dokážeš ovlivňovat lidi kolem sebe, vzpomeňme na Petru Šulcovou, jak jsi ji zmanipuloval k podpisu vyjádření, že se chce o Káju starat. Ani si nedovedu představit, jaké by Kája měl v budoucnu problémy v partnerském vztahu, kdybych přistoupila na navržené varianty. Chápu, že chceš uzavřít se mnou dohodu, neboť se budeš soudit ještě o jedno dítě a dva spory budou vyčerpávající. Stále Káju manipuluješ, například, že mi prý musíš dávat 3.000 Kč, kdyby byl Kája v Praze, dával bys ty peníze přímo jemu. Nevěřím, že by Kája jen tak sám od sebe napsal takový vzkaz. Museli jste se o tom bavit, byl pod tvým značným vlivem. Pokud bych přistoupila na jednu z navržených variant, Káju bych ztratila úplně. Dokázal bys ho tak zmanipulovat, že by mne odmítal. Je to vidět i na předání a přebírání Káji. Ve čtvrtek je Kája do Prahy připravený, jede docela v pohodě. Z Prahy přijíždí zmanipulovaný, jeho chování je úplně jiné.

Vzhledem k povaze tvé práce není možné, aby ses o Káju každodenně staral. Při tvém cestování za obchody by musela Káju hlídat placená osoba, protože nakonec jsi vlastně sám. Při tvém způsobu života vlastně také, nevěřím, že bys kvůli Kájovi omezoval svůj dopolední spánek a svůj denní a noční zavedený režim.

Nakonec si myslím, že bys měl absolvovat psychiatrické vyšetření, jak ukázaly i znalecké posudky. Možná by ti psychiatr pomohl, poradil, jak přestat být sobcem, který ubližuje ostatním lidem, protože ty sám si ani neuvědomuješ, že děláš něco špatně (například proč náš spor, nyní i spor o Adámka zveřejňuješ?). Možná máš nějaký komplex z tvého vlastního dětství.

Souhlasím, že dítě potřebuje oba rodiče, a navrhuji, aby Kája zůstal v mé péči, a ty jsi měl s ním kontakt každý sudý týden od pátku do neděle.

Vyjádření otce

Hano,

úvodem bych tě rád ujistil, že dohodu rozhodně nechci uzavřít proto, že by pro mě bylo vyčerpávající vést dva spory. Paradoxně je to dokonce v jistém smyslu inspirativní a poučné. A pokud jde o tak velmi závažnou věc, jako je možnost výchovy vlastních dětí, mohu tě ujistit, že povedu tolik sporů, kolik bude potřeba, a tak dlouho, dokud to bude potřeba.

Důvody návrhu na uzavření dohody jsem ti už vysvětlil. Čas a peníze věnované tomuto sporu bychom oba mohli věnovat Kájovi. Snad ještě podstatnější je, že vyvážená dohoda by mohla vést i k lepšímu vývoji v našich vztazích - místo vzájemným bojem bychom se mohli zabývat spoluprací při řešení Kájových problémů, a to ve zcela jiné atmosféře. Mám za to, že by to bylo Kájovi ku prospěchu a že by to i ocenil. Má nás rád oba dva.

Takového výsledku však nedosáhneme, pokud se mne budeš stále snažit vytěsnit z Kájovy výchovy do role občasného „stykače“. Nedosáhneme ho ani, pokud se místo hledáním dohody, čímž jsem se zabýval ve svém návrhu, ty budeš stále zabývat jen házením špíny na mne. Řadu tvých nepravdivých výroků už beru s úsměvem, jako takový tvůj folklór. Výrok o tom, že jsem ohrozil pohlavní chorobou svou těhotnou přítelkyni, však překračuje mnohé meze. Může být nejen přestupkem, ale i trestným činem pomluvy. Protože jsi jej adresovala nejen mně, ale i soudu a dvěma pracovnicím OSPOD, žádám tě, abys jej bez zbytečného prodlení odvolala a omluvila se za něj všem adresátům.

Další tvé jedovaté poznámky nechám být a budu se věnovat otázkám skutečně podstatným pro výchovu Káji. Jeho smutek nepochází z nějakých mých manipulací, ale z prostého faktu, že sotva přijede domů do Prahy, musí hned zase pryč (a na dlouho). Proto k tobě nepřijíždí v pohodě. Možná si ani neuvědomuješ, jak si škodíš - kdyby zde mohl být více, nebylo by mu to tak vzácné a více by se těšil i k tobě. To bylo dobře vidět v létě, kdy Kája byl u každého z nás střídavě 2 - 3 týdny.

Kája opravdu chce být doma v Praze více a chodit zde i do lepší školy. Pokud tomu stále nechceš věřit, připomínám, že to říkal i u tebe doma sociální pracovnici, která přišla na šetření, a naposledy i u soudu, bez naší přítomnosti a poté, co byl předtím nepřetržitě 9 dní pouze s tebou.

Určitě nejsem dokonalým otcem, ale Kája v současné době až tolik nepotřebuje mít dokonalého otce - potřebuje především mít svého otce. Trávit s ním čas, mít ho běžně k dispozici a moci se opřít o oba rodiče.

Co se týká Kájova kapesného, uvádíš opět jen část pravdy. Kája chce po mně často kupovat nějaké hračky, a proto jsem mu říkal, že pokud by zde doma byl více, dostával by kapesné a z něj by si hračky kupoval sám. Musel by si z něj ale hradit i školní potřeby, občerstvení na výletech, vstupné apod., a pak se rozhodnout, za jaké hračky či něco jiného mu stojí za to utratit zbytek. Mohl by si z toho i šetřit na nákup větších věcí. Chtěl bych, aby se takto naučil hospodařit s penězi.

Snad ještě stojí za zmínku tvá otázka ohledně zveřejňování. Možná si pamatuješ, že jsem začal publikovat teprve poté, co jsi Káju opakovaně unesla z domova a odvezla ho z Prahy a soudy místo aby chránily Kájovi domov a oba rodiče, chránily pouze tebe. Zveřejnění toho všeho je poučením pro ostatní. A jak píšu: „Účelem těchto stránek není nikoho pomlouvat, ale popsat skutečnost, ať je jakákoliv. Pokud se změní k lepšímu, i ony to samozřejmě - a s radostí - zaznamenají.“ I toto může případně být předmětem naší dohody.

Záleží tedy nyní na tobě, zda se rozhodneš konstruktivně hledat možnost vyváženého řešení (můžeme se na to i sejít), nebo pokračovat v dalších sporech.